Míle (Waldemar Matuška, Bob Dylan)

[G]Míle a [C]míle jsou [G]cest, které [Emi]znám,
jdou [G]trávou i [C]úbočím [D]skal,
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam,
a já na všech s vámi stál,
proč ale blátem nás kázali vést
a špínou třísnili šat?
R.:  To [C]ví snad jen [D]déšť a [G]vítr kolem [Emi]nás,
ten [C]vítr, co [D]začal právě [G]vát.
Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou,
kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou,
Bůh ví, co růží, jenž dál mohly kvést,
spí v hlíně těch práchnivých cest?
R.:
Dejte mi stéblo a já budu rád,
i stéblo je záchranný pás,
dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás,
proč jen se úděl tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát.
R.:
R.:
G C D