Proklínám (Janek Ledecký)

[Ami]Prázdnej byt je jako [F]past
kde [Dmi]růže uvadnou[C,G]
[Ami]Potisící [F]čtu tvu j dopis
[Dmi]na rozlouče[G]nou[C]
Píšeš že [Ami]odcházíš, když [F]den se s nocí [C]stří[G]dá
[Ami]Vodu z vína [F]udělá [Dmi]kdo dobře nehlídá[G].
Píšeš:
R.: [C]Proklínám[G]. Ty [Ami]tvoje [F]ústa proklínám[C]
Tvoje [G]oči ledový[Ami]. V [F]srdci jen sníh
[C]sám a [G]sám. Ať [Ami]nikdy [F]úsvit nespat[C]říš
Na ústa [G]mříž. Oči oslep[Ami]nou.
Ať [F]do smrti seš [C]sám.
Tvoje oči jsou jak stín.
A tvář den když se stmívá
Stromy rostou čím dál výš
a pak je čeká pád
Sám s hlavou skloněnou
všechny lásky budou zdání
Po tisíci čtu tvůj dopis na rozloučenou.
Píšeš:
R.: ...ať zůstaneš sám. Sám. A sám.
F G C