Jako vždy jsme slibovali překvapení a kdo s námi jel, nebyl zklamaný. Vyrazili jsme do skalních měst okolo Machu Pichu až v daleké Jižní Americe, abychom se pokusili nalézt bájný Poklad Inků. Pět skupin hledačů vyrazilo na cesty a my jsme věděli, že jen jediná dorazí až na vrchol posvátné hory a modlili jsme se, aby ztráty na životech byly co nejmenší. Brzy se opravdu rozpoutal lítý boj mezi všemi skupinami, jak o tom nakonec svědčí i jejich bojová jména: strašlivý „Hněv boha Šaliny‘“, líté „Divoké šelmy“,tajemné a nečitelné „Lamy lloqueho Yupanaquiho“, zlověstní The Canibals i španělská „Cortézova elitní jednotka“, ti všichni se vrhli do boje o poklad, po stopách boha slunce, bez ohledu na oběti a ztráty. Často se stávalo, že narazili na houževnatý odpor domorodých kmenů a to zejména při průchodu Táborem duchů, kde byli napadávání zběsilým zombiesprávcem. NA skalách nacházeli symboly boha slunce, luštili tajemné incké písmo kipu, bloudili labyrintem, uvařili a ochutnali božskou manu, aby nakonec jen jedni z nich stanuli před oltářem posledního Inky a mohli se radovat ze zlatého pokladu. Těmi šťastnými byli nakonec Divoké šelmy, ale to snad ani nebylo rozhodující – zvítězili všichni, kdo přežili…