- O táboře
- Chci jet!
- Dětem
- Historie
Ostrovec (2001)
Intermezzo
Po loňsku jsme se domluvili, že éra táborů na Růžené pro nás končí. Zavřeli jsme jednu kapitolu a rozhodli se začít psát jinde jinak. Lépe. Hledali jsme všude možně, ale nic se nám nelíbilo tak, jako lesy v jižních Čechách v okolí Růžené, Chyšek, Milevska… Jako na zavolanou přišel Mirek Topinka s novým návrhem – pronajal si nový tábor v překrásném údolí říčky Skalice, vlastně jen pár kilometrů od Růžené. Tenhle tábor je menší a schovaný před celým světem – zkrátka něco pro nás. Vyrazil jsem se na místo podívat a hned mi bylo jasné, že tohle místo nic nepřekoná…
Poprvé v Ostrovci
Nové místo, nová krajina a nová inspirace. Změna s sebou přinesla spoustu nových nápadů. Sice jsme přišli o rybník, ale je tady řeka a koupání v ní je mnohem lepší. Třeba jen proto, že nám tady nehrozí zákaz koupání kvůli sinicím. Lesy okolo jsou mnohem hlubší a krajina členitější než okolo Růžené. To všechno mě přivedlo k myšlence na novou hru a ještě složitější rébusy, šifry a hádanky. Slyšeli jste určitě příběh otroka Taity v nádherné trilogii knížek Řeka bohů. Proměnil jsem se na dobu tábora v takového Taitu a připravil dětem i jejich vedoucím množství nástrah naší řeky bohů. Jako motor mě hnalo i to vědomí, že se náš tábor stal natolik věhlasným, že jsme v tomto ročníku přivezli dva autobusy a celých sedmdesát dětí! To už znamenalo pět oddílů a soutěž jako řemen. Myslím, že přestěhováním do Ostrovce se začala psát nová éra našich táborů. Začalo období silných vztahů, kamarádství, které překonává i roční odloučení. Za mohutného přispění oddílových vedoucích se parta semkla v jeden šik a táborová hra dostala dimenze zapálené bitvy o body a postavení v herním plánu. Vítězství v této hře se podřídily celé oddíly a hra přestala být zájmem jednotlivců. V tomto roce začalo platit to krásné Dumasovské „Jeden za všechny a všichni za jednoho“. Co víc si může přát hlavní vedoucí tábora? Sešlost jednotlivců se pod mýma rukama změnila v jednolitou komunitu přátel a kamarádů. A my jsme měli tu čest stát se součástí tohoto živého organismu. Pod dojmem těch chvil a zážitků se nakonec samotná hra se svými úkoly stala trochu nepodstatnou a přestože boj o první místo byl do poslední chvíle napínavý a nelítostný, vítězství Blembloudů bylo jen třešničkou na dortu tohoto veleúspěšného ročníku.
Díky!
