Snažíme se navázat na tradici turistických táborů ROH, které zažívaly rozmach v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Myslíme si totiž, že naučit děti šifrovat, vázat uzly, ohánět se pilou či sekerou a číst mapu je věc veskrze prospěšná, kterou mohou v životě použít. Když se k tomu přidá zdravé prostředí jihočeského lesa a rozumná dávka sportu, je tábor na světě. Krédem našeho tábora je umožnit dětem si hrát. Vím, že jsou tábory, kde si děti rozšiřují znalosti o počítačích, někde celých čtrnáct dnů tancují, jinde hrají fotbal. U nás je ode všeho trochu (pravda, s výjimkou těch počítačů). Děti si zatancují, mohou vyřezávat, běhat, malovat, učit se nové věci i dovednosti, soutěžit, zpívat, odlévat stopy zvěře do sádry, vařit, koupat se… Ten záběr je doopravdy široký a téměř každé dítě si v tom spektru najde tu svou „parketu“. Záměrně píši „téměř“. Je to proto, že jsem se setkal i s dětmi, které nestály o aktivity tohoto ražení. Jejich svět byl zakletý do počítače v jejich dětském pokoji někde v Praze, Brně či Ostravě a běhání po lese, sport a zábava našeho druhu jim byla cizí. Na našem táboře je pro tyto děti pobyt jistě náročný, protože v programu zkrátka nepočítáme s lenošením, poleháváním, poflakováním se a přemírou volného času. Volný čas je na našem táboře vzácná květina a jen díky tomu se u nás nedaří nudě.

Rozdělení dětí do oddílů provádíme tak, že v každém oddíle najdete tahouny i outsidery, v každém oddíle jsou dívky i chlapci, v každém oddíle jsou devítileté děti i teenageři. Důvodem pro takové rozdělení je snaha o vytvoření spravedlivých podmínek v budoucím průběhu her. Děti se učí pomáhat si navzájem a spoléhat jeden na druhého. Díky tomu se může i ten nejslabší stát vítězem. Toto rozdělení klade samozřejmě větší nároky na práci vedoucích, ale je osvědčené – funguje to.

Oddíly proti sobě stojí v celotáborové hře jako nesmiřitelní soupeři, ale po zbytek táborového času klademe důraz na sbližování všech dětí při různých lesních hrách, stopovaných nebo soutěžích. Fenoménem jednoho ročníku se stal nohejbal, který se hrál každou volnou chvilku, v jiném ročníku se většina osazenstva vrhla na odbíjenou.

Takhle vypadá běžný táborový den.

7.30	Budíček pro vedoucí (individuálně i dřív ))
7.35	Budíček pro všechny )
7.45	Rozcvička + hygiena
8.00	Snídaně (a pro některé teprve po ní hygiena ))
8.15 – 8.30	Začátek ranního programu (alou z tábora)
10.00	Svačina (brává ji sebou vedoucí, většinou v přírodě)
12.00	OBĚĚĚĚD!!!
12.30 – 14.00	Polední klid
14.00	Svačina (na místě nebo ji bere vedoucí sebou)
14.15	Začátek odpoledního programu
18.00	Večeře
18.30 – 19.00	Velice krátké osobní volno )
19.00	Nástup, hodnocení dne
19.30 – 21.30 (21.00 ti nejmenší)	Večerní program
21.30 (21.00 nejmenší)	Hygiena
22.00 (21.15 nejmenší)	Večerka

V případě noční bojové hry, táboráku, diskotéky apod. je možné u Hlavase vymodlit večerku až o půlnoci…

Každý rok se vracíme k tradičním činnostem, bez kterých si snad tábor ani nedokážeme představit. Jsou to oblíbené diskotéky, táboráky, olympiáda, karneval, pouť. Tradicí se stal i pohádkový les, ve kterém se vedoucí a některé starší děti promění v pohádkové bytosti a v lesním šeru tak připraví jakousi pohádkovou stezku odvahy pro naše nejmenší táborníky. Po zkušenostech z minulých let nepouštíme drobotinu do lesa samotnou, ale každý z nich dostane na cestu průvodce, který umí ochránit i před čertem a čarodějnicí .

Každý rok se naše děti dočkají i mnoha novinek a překvapení. Ať už to byl nový systém losování stezky odvahy, nové etapy hry nebo překvapivý celodenní výlet. V jednom ročníku jsme mleli mouku, pekli chleba a na konci stezky odvahy leckoho vyděsil kostlivec a nefalšovaná lebka kapitána Jacka Sparrowa. Vždy máme přichystané nějaké novinky, které určitě přinesou všem dětem nečekané zážitky.