Přestože zlí jazykové tvrdili, že bychom měli zvolit jiné téma naší hry – třeba Sahara, nebo něco podobného, rozhodli jsme se, že loňskou neuskutečněnou Atlantidu zahrajeme letos. Musím říct, že jsme rozhodně nelitovali. I když loňská katastrofa odvála skoro polovinu našich dětí a tábor se smrsknul na čtyřicítku účastníků, rozhodli jsme se, že se nenecháme otrávit a deprimovat.

Právě pro ty, kteří vytrvali a zůstali nám věrní, se musíme překonat. A věřte, že Atlantida opravdu překonala všechna naše očekávání. Vyslyšeli jsme hlasy těch, kteří volali po novinkách a zařadili například pečení chleba na louce. (Panečku, ten se povedl. Nečekal bych, že je vůbec možné v polních podmínkách udělat takovou baštu!)

Tradiční rukodělná etapa byla dohnána k dokonalosti snahou všech postavit opravdový model města. Dodnes mám před očima vítězné město Atlantis city postavené Bažovým oddílem uprostřed řeky. A stále se opakující mapování okolí tábora se změnilo ve stavbu dokonalých modelů okolní krajiny. Naprosto úžasně fungovala solidarita a kamarádství napříč celým táborem a – myslím, že nejen já – jsem si odvážel pocit úspěchu, který byl hřejivou náplastí na loňský průšvih. A tak, přestože jsem před začátkem tábora uvažoval o tom, že už skončím s aktivní činností, jsem celkem hladce souhlasil s tím, že si to za rok zase zopakujeme.