Překvapení (2004)

Začátek byl jako ze zlého snu. Připravil jsem téma a hru, která slibovala veliké možnosti a úspěch – Piráti z Karibiku. Plný očekávání jsem zabalil obvyklou táborovou výstroj (a že jí není málo – do dvou aut!) a trávil poslední předtáborový večer u televize, kterou zase čtrnáct dní neuvidíme . Najedou mi zvoní telefon – Mirek Topinka. „Ahoj, co se děje?“. „No, zjistil jsem, že máš zase jen čtyřicet dětí a to je škoda, abys jel do Ostrovce a zabíral mi plnou kapacitu, takže jedeš na Varvažov, tam budeš mít k dispozici potřebný počet lůžek a já na Ostrovec šoupnu někoho jiného. Čau.“

Emoce se ve mně vzedmuly do nadoblačných výšin. To se ten Mirek snad zbláznil! Mám připravenou hru, diplomy, trasy jednotlivých etap. Všechno do detailu naplánované do Ostrovce a on mě klidně přešoupne někam, kde to skoro neznám! Na to se můžu vykašlat! Jenomže potom se hlava zklidní a povídám si: Ale co děcka? Počítají se mnou, s námi. Těší se na další z našich neopakovatelných táborů. A nakonec nezáleží na tom, kde, ale kdo a co dělá… Je rozhodnuto. Správně naštvaný vyrážím ráno na sraz dětí a hned hlásím, že pro ně mám překvapení. V té chvíli je to překvapení číslo jedna a tábor dostává své jméno pro další roky – Tábor plný překvapení.

Vlastně je to fajn. Donutí nás to vymýšlet nové věci, improvizovat. Vylézt z ulity rutiny a zvyklostí a hledat nové cesty a prostředky. Stali se z nás piráti se vším všudy. Zocelení mořští vlci, kteří se ničeho nezaleknou. Ani toho, když v jednom úkolu musí najít osm ostrovů ukrytý v širém moři, ani toho, když dojde jídlo a je nutné umlít mouku a upéct chleba (pravda bylo v něm víc písku z mlýnských kamenů, než mouky, ale výkon to byl nadlidský), neodradil je ani závěrečný souboj o ostrov pokladů. Přestože jsem tenhle tábor zahajoval se skřípěním zubů, dodatečně říkám díky.

Díky Mirkovi Topinkovi za tenhle tábor plný překvapení. To, co se začalo rodit před povodněmi a to, čím se vyznačoval loňský ročník se letos projevilo naplno. Dokonalá soudržnost, která na mě dýchá z diskotékových fotografií – ruce okolo ramen a rozzářené tváře. Víc nemusíte vědět. Stačí se podívat.